Sonet o bílém dravci.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o bílém dravci.
V houpací sesli létá sem a tam a líně zírá v plochu jedné stěny; ten tmavý zrak, jenž jindy blesk a plam, je šedou nudou dneska přimhouřený. Čtla román... zívla... starý, hloupý krám... směs liter... Duch už je vším přesycený... A přec je hladov – po čem, neví sám, jen pocit prázdna je to bezejmenný... A zívá... vstane... k zrcadlu se staví a protáhne se... výraz usmívavý jí zachví na rtech... Toho duši vem, – jak říká Ind – bůh na milost už jen, kdo s tygrem setká se tak v žití svém, když dravec znuděn je a přesycen! 16