Lvu N. Tolstému.

Josef Svatopluk Machar

Lvu N. Tolstému.
Tak mníš, že nyní v žití vírném toku jsi našel pevný bod. A voláš v svět s tou zmrtvující resignací v oku: Pryč se skepsí – a k slovům Krista zpět! Jak, nazpět, nazpět? Tolik hrozných roků je žito marně?... Devatenáct set!... A přes ně zpět a líbat ránu v boku s tou věrou dětství? Tam, v tom moři běd lze najít ostrov, kde je klid a štěstí? V té přísné askesi a odříkání? V zapření sebe, v truchlém umírání? Když spasí víra – proč už nepřenésti přes kříž i krev dál odvážlivou nohu až v slunný Olymp usmívavých bohů? 26