Sonet o staré bolesti.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o staré bolesti.
Ach, často, často člověk vzpomínává, když půle žití zapadla už v stíny... A nevím, co se všecko jiným zdává – já vím, že mám vždy jenom pocit špíny. Jak bych byl vstoup’, když doba dětství smavá mi uprchla, v střed rmutné kalužiny, a jdu a jdu, a špína neustává mi stříkat v líc – ne, nemám pocit jiný... Co těšilo mě, co jsem rád kdy míval, več věřil jsem a všecko, co jsem ctíval, idee, lidé – na všem je ta špína... Mé upomínky!... Přítomných dnů řadu, jež plyne chladná, omrzelá, líná, v bezesných nocích potichu k nim kladu... 34