Sonet nihilistický.

Josef Svatopluk Machar

Sonet nihilistický.
Já vím, že nevím nic! Česť tomu, jenž to prál a větou jedinou chyt’ celou moudrosť žití... Ó není báse zde, na níž bys pevně stál a klidně patřit moh’ na časů vlnobití! Co pravd tu bylo už s pevností žulných skal, co zásad, názorů! A vše to vždy se sřítí jak písek. Lidstvo jím se vleče dál a dál a novou skálu chce zas někde postaviti. Už nohy klesají a do písku se boří, jen ruce hořečněj’ ty nové valy tvoří, zrak zemdlen touhou je po klidném zátiší... Číš vzhůru, přátelé! My, jenž vše popíráme a hořký úsměšek z těch marných tuch dnes máme – jsme pravdě největší snad přec jen nejbližší! 46