VESELÁ PŘÍHODA V KLÁŠTEŘE OBERNDORFSKÉM.

VESELÁ PŘÍHODA V KLÁŠTEŘE
OBERNDORFSKÉM.
Na dvacetčtyři v svatých zdích tam žilo panen šlechtických a žily v stálém veselí, neb nouze nikdy neměly a světa toho marnosti nad nebes kladly radosti. A k tomu sjížděli se tam ku radovánkám, zábavám, ku hřešení a poháru od Schwarzwaldu a Neckaru šlechtici mladí. Tu vždy vzplál stem světel refektáře sál, na stolech jídla přívaly, ze sklepů vína vybraly, a když se snědlo, vypilo, pak k posledu se tančilo za šumné hudby provodu až k slunečnímu východu. 48 A tu se stalo jedenkrát, co pověděl bych tuze rád, neb žertík byl to pěkný dost a vzbudil všudy veselost. To skorem půlnoc byla již a každý mladý tovaryš se točil v kole s jeptiškou. Tu světla uhašena jsou a všecky dvéře zamčeny a z přepažení u stěny jen silněj hudci zahráli. Však páry v tanci ustaly. A panic za mniškou se hnal a lapiv ji, hned častoval, že ona nesteskla, ni on. A pomilovav, dal se v hon po jiné Krista nevěstě, jak namátla se na cestě. A hluk byl v tmě té, smích a křik, noh dupot, neb jen okamžik se hledali a pouštěli a zase k jiným letěli. Jen jediného rytíře zlý potkal casus k nevíře, 49 a že zdál se mu krátký čas a mněl, že světlo vzplane zas, tu jal se křičet: – Panici, prodlužte, prosím, štvanici! Tři sestry mám tu v klášteře, tři mnišky chyt jsem v důvěře a vždy mi slůvko nebo smích zradily jednu z sester mých! A z toho věru nemalá veselost v tmě té povstala a neblahému panici dopřáli novou štvanici a času rádi dali mu až k rozbřesknutí jitřnímu. (Citováno posl. Jarošem v řeči o konfiskační praxi v Praze, proslovené dne 12. března 1909 v poslanecké sněmovně.)
50