RODIŠTĚ BÁSNÍKOVO.

Josef Svatopluk Machar

RODIŠTĚ BÁSNÍKOVO.
Král Alfons táhne s vojskem Abruzzami. Je odpoledne. Na žilnatých bocích zarudlých vrchů leží plavé světlo. Na jednu stranu otevřel se údol a v dálce vidět malé bílé město. Manetti, králův sekretář a přítel, je ukazuje: Sulmona to, pane, rodiště Ovidia, staré Sulmo. – Král stane, dlaněmi si stíní oči a zbožně k městu hledě recituje: „A zahledne-li jednou poutník cizí zdi vodou bohatého Sulma mého, tu řekne: Jež jsi takového pěvce zrodilo kdysi, město bílé, tiché, byť jiných menší, velkým jmenuji tě,“ tak napsal Ovid, pravda, Manetti můj? – A sekretář dí dojat: Pravda, pane. I nakazuje pozdravit král město a místa toho genia; a snímá 81 stříbrnou přilbu, snímá přilby vojsko, polnice třepotají tony fanfár, prapory sklánějí se – a vše hledí k bílému místu v zamodralé dálce. 82