FRANCESCO SFORZA

Josef Svatopluk Machar

FRANCESCO SFORZA
Když Attendolo – slavný condottier, miláček vojska, před nímž nepřátelé v bitevním šiku zbraně odhodili a hlavy obnaživše zdravili jej co otce válečnictví – naděj svoji, Francesca syna, v široký svět pouštěl, v životní školu vážných zkušeností, dal helmici mu černou, pevný pancíř, meč z Damašku a důtklivé tři rady: Žen nepožádej, které jiným patří. Svých lidí nebij, uhodíš-li přece, pak jej co nejrychlej a nejdál pošli. A nejezdi na koni umíněném i na takém, jenž podkovy rád ztrácí. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Těm radám věren Francesco byl vždycky. A prošel školou vážných zkušeností, životem pestrým. A když bral se z něho, zval Milan vévodou jej, hrdý Janov dožetem svojím, Korsika svým pánem. A kde kdo, truchlil upřímně a hořce, jakby mu rodný dobrý otec skonal. 58