FLORENČAN

Josef Svatopluk Machar

FLORENČAN
Zanobi, člověk plný rozšafnosti, k těm zbožným patří, kteří v odanosti a svaté víře stále neoblomní, svých duší odporučit neopomní, kdykoli cestou svojí pospíchají, těm krucifixům, které mniši mají u San Giovanni, Santa Margarita, u San Pier a zvláště Chiarita. K Madonně u San Marco s modlitbami jde vždycky. Před jinými Madonnami jí přednost dává, víru v ni má větší, že ona starobou ty druhé předčí, že anděl, jenž jí návštěvu svou činí, je pokornější než andělé jiní, a holubice, jež se s hůry snáší, je bělejší a všechněch jiných krasší. A život jeho tak je spravedlivý jak víra čista. V postech přebedlivý, dvakráte v týdnu v zpovědnici spěchá, z církevních parád jedné nevynechá se svící v ruce, ve slavnostním hávě se v společenstvo druhých kupců stavě, co krucifixům slíbil, vyplňuje, neb věcí nemožných on neslibuje. Zanobi zbožný muž je, chlouba města. A bere při tom třiatřicet ze sta a bije ženu, by jí zahnal zcela případné choutky nečistého těla, 84 dal do kláštera dceru, ještě děcko, že chtěla ruku svou a věno všecko dát malířovi, sběhu od Milana, jenž zpívá prý teď do bílého rána jak plavec v krčmě, prý jak pohan kleje a světcům kreslí světské obličeje... 85