U NOVARY V ČERVNU 1513

U NOVARY V ČERVNU 1513
Řvou lidé, koně, muskety i děla, prach rovinou a kouř se vzduchem zmítá a jako klasy padají tu těla. V bok Francii se falanx Švýcar litá zaťala vztekle. Kdos už odvrh zbraně a Sauve qui peut! křik. Takto sláma chytá, jak křik ten letí po francouzské straně. Už řídnou řady. Jak lev poraněný pan Trivulz maršal s kordem vrh se na ně.ně, zdvih prapor zbabělostí pohaněný a k předu tlačí se a do nich bije: – Při svatém Marku! Jste to skety, feny – Při svatém Diviši! Oh, kanalie, prsoma k předu! Do zad dát si bíti, šeredná bando! – Ale marností je hněv starce maršala: to vojsko řítí se z žatvy smrti, děs mu sedí v týle a nohy okřidluje touha žíti. Sám maršal stržen podlehá jich síle a marně bije po šíjích a hlavě, je nesen, vlečen – zatracená chvíle! Už jenom prosí: – Patnáct bitev hravě – já vyhrál dosud – o mou čest jde – reci – obraťte – zpátky – ku Francie slávě! – Nic platno. Šestnáctou teď prohrál přeci. 86