IDYLA

Josef Svatopluk Machar

IDYLA
Pod hydrantem v zahrádce je basen, malý čtverec odkapané vody, hospůdka i koupaliště ptáků. Vrabci, kosi, pěnkavky a špačci přiletají, pijí, koupají se. Ale – oh, vy svatá velká hesla, Rovnost, Volnost, Bratrství, sem pojďte, chvíli hleďte, jak je praktikuje pár těch neviných a dobrých ptáčat! Vrabec odhání a pere druhy pít když chtějí, mour si umýt s křídel, pěnkavka, ta dobrá s mírným okem, vrabce zažene, ač je tu místa pro deset i dvacet pěnkav, vrabců, přijde kos a nežli napije sese, odežene, koho najde tady, špaček přiletí a čtverec vody výhradně chce užít samotinký – smutný symbol s tíhou těžkých úvah stojí, člověče, ti před očima. Neb když takto jde to mezi ptáky, kteří nikdy krve neprolijí – jakpak potom má být mezi lidmi, šelmami a tvory nejhoršími, jež se potloukají v božím světě? Však ty také, člověče, jen pohleď na lidstvo a bij se v hříšná prsa, a ty, lidstvo, popatř na člověka, rdi se studem nad výhonkem svojím – nebo nečiňte to, ani ono, ale něco třetího: vy hleďte spojenými silami vzít hydrant 13 a ten čtverec vody básníkovi, případně i zahrádku mu vemte, aby nehleděl tam, nepřemýšlel, nechodil pak se závěry svými od těch vrabců, pěnkav, kosů, špačků ke „koruně tvorstva“, jíž je člověk, jak sám uznal a jak dekretuje. 14

Básně v knize Rozmary (in Macharovy spisy, svazek 52):