Za letních večerů.

František Cajthaml-Liberté

Za letních večerů.
Za letních večerů bloudím rád v polích, v kvetoucí přírodě načerpat sil, z lidského tržiště, z města zdí holých uniknout a sníti několik chvil. Z lesíka toužebná slavičí píseň souzvučně hlaholí ve mroucí ruch, s člověka padá i vášeň i tíseň a v hlavě zavíří směsice tuch. Ve trávě milenci tulí se k sobě, cvrčkové zpívají svatební sbor, v nevlídné cihelně zakviklo robě, měsíček vylézá stydlivě z hor. Na blízku obrysy komínů, šachet, jak divné příšery ze šera ční. A zdá se, v mořích kdes, že plno plachet a zpěvy hřímají revoluční...