Vězňové.

František Cajthaml-Liberté

Vězňové.
Již bije dvanáct na věži, z nás ještě nikdo neleží, přes mříže zříme v tichou noc a nečekáme na pomoc. Hvězdy se chvějí na nebi a uklidňují bouř v lebi a loudí se rtů slabý sten – a stále míjí víčka sen. V stříbrném svitu měsíce se leskne přilba, ručnice, a duní stráží pevný krok ve dne i v noc, tak rok co rok. 30 My přecházíme po cele, strach nemáme z té ocele, neb jinou kujem v duši zbraň, byť bělela nám mladá skráň. Byť o chlebě a o vodě, zůstanem věrni Svobodě, jež roztrhla vždy pouta v ráz: i nám otevře mříže zas!