Jarní.

František Cajthaml-Liberté

Jarní.
Okřála příroda ze zimních tísní, za hymnus o lásce zní z ptačích písní, pod teplým paprskem květ bezu voní – a člověk, tvorstva král, slze běd roní. Ve spárech Molocha jest věky celé, chmury vždy sídlily na jeho čele: co mu je do všeho, nač jsou mu květy? Dávno mu umřely radosti vzněty! Člověk, pán přírody a král všech tvorů, uprostřed veselí a ptačích sborů, když i hmyz létaje nad žitím plesá: v okovech vleče se a hladem klesá!