Sen budoucnosti.

František Cajthaml-Liberté

Sen budoucnosti.
Věje vítr chladný, věje od Berlína – že tam jedné paní schází cos do klína. Na bodácích sedí, má stažené brvy a své děti krmí železem a krví. Železem a krví k vůli poslušnosti – zkusí ale s nimi věru hodně zlosti. Nikým nezkrocená, hrdá, přísná paní chce kohosi laskat věrně do skonání. 47 Věrně do skonání připoutati k sobě, na srdci jej míti za živa i v hrobě. Její černý orel přes hranice krouží, chce pro svojí paní urvat po čem touží. Paní z hradu zírá, a stahuje brvy – vidí kouř a plamen, zemi tonout v krvi...