TAK JAKO TENKRÁT...

Josef Svatopluk Machar

TAK JAKO TENKRÁT...
Dnes přišla chvilka – lehkých veršů pár mi přinesla, jež vrh jsem na papír. A venku divě hučel větrů svár a kol mých oken bouřil sněžný vír. Mně bylo volno; tíha duše v ráz skanula jemně v těchto veršů řad, mně bylo jako v prvé lásky čas, když první polibek byl právě pad. A když ta chvilka odcházela v dál, mně začlo náhle divně teskno být, já slyšel zas, jak vítr venku vál, a viděl zas, jak sníh mi v okno vlít. A bylo mi jak v prvé lásky čas ve starém parku s vlhkým stínem tím – šla, slíbila, že přijde zítra zas, já bál se však, že víc ji nespatřím... 137