EURIPIDES

Josef Svatopluk Machar

EURIPIDES
Král Thessalie, Alexander, tyran, jenž proto lidi nabodával na kůl, že rozkoší mu bylo podívání na řinoucí se krev, na řvavé muky a křeče údů, jež opouštěl život – jenž pro svou a svých honících psů radost do medvědích a vlčích koží zašil zloupené po sousedstvu bydlitele i podané, když znelíbili se mu, i dvořeníny v stavu nemilosti – král Alexander seděl na svém křesle v divadle ferském, když šel přes jeviště kus „Trojské ženy“ starce Euripida, a zachmuřený, hlavu nakloněnu, poslouchal Hekubiny pláč a vzdechy, jež střídaly se s nářkem Andromachy. Máť reků, žena hrdiny tu byly v zajetí truchlém, od spálených krbů a hranic, na nichž oheň zžíral těla skosená nelítostným mečem řeckým, vojáků rukou odvlečeny byvše v ležení vrahů, žalně naříkaly za vším, co bylo, žalněji pak nad tím, co v nedaleké chvíli přijít mělo. – Král náhle povstal v půli tragedie a vyšel spěšně s mračny ve zlých očích. Pad na diváky strach a hrůza náhlá i herce zachvátila na jevišti, zmlk Hekuby pláč, nářek Andromachy, 83 a pohledy svých tragických mask slali kams v nejistotu osudů svých lidských. Však tyran zastavil se u východu a ze zbrojnošů jednomu tak kázal: – Jdi, vyřiď hercům, aby dále hráli a nelekali se mé mračné tváře. Nic jim se nestane i divákům nic. Jen smutkem vplížil se mi nějak v duši pláč těch dvou ženských postav na jevišti. I odešel jsem, neb ten smutek dral se zas z duše ven mi slanou vodou očí – a potom ještě: cos mi hrdlo stisklo a srdce, jakby zabíti mě chtělo, bušilo do mne – – Jakýsi bůh vložil podivnou sílu na rty histrionů – – Ať hrají dál, však nechci býti při tom. – 84

Básně v knize V záři helénského slunce (in Svědomím věků 1, in Macharovy spisy, svazek 14):