ODĚSSA

Josef Svatopluk Machar

ODĚSSA
Pod bílým sluncem bílé město leží. Ulice přímé v nekonečno běží, v nich řady zaprášených akácií na chodníky své chvějné stíny sijí. Kol kaváren, kol krámů, skříní, v davu tu proudí lid všech národů a stavů s různými kroji, obličeji, řečí, chůzí i gesty; šumí to a ječí, hřmí tramway, mihne ekypáž se skvící, cinkají zvonky, modří izvosčíci letí tu tryskem, vojáci se rojí, a nehnutě jen strážník tady stojí. A teplý vítr vlá. Prach šedý místy ve sloupech tančí, akátové listy do toho prší, vzdouvají se clony nad kavárnami, krámy, nad balkony. Nad církví, jejíž průčelí plá zlatem, pět bání vstává luzným majestátem. [22] zelených, vzdušných s řetězy a kříži, a ty se do čistého nebe hříží, jak balony k odletu připravené, sny, vzdechy, touhami jen naplněné, sny, vzdechy, touhami, jež dole prýští se v hemžícím tom bílém mraveništi... 23