EPILOG.

EPILOG. Nad mou malou dcerou. Paní Lidušce Vojtové-Slukovové.
[125] V dnech podzimních, kdy venku lítě do šedých oblak vítr pral, u kolébky tvé, moje dítě, já tyto tiché dramy psal. Za jedné odpolední chvíle tvé velké oči gazelí se s pozorností v lístky bílé, jež odkládal jsem, upřely, a buclatá tvá ručka vzpřáhla se po nich s touhou zvědavou – a tenkrát bolesť, úzkosť náhlá sevřela celou duši mou. Ze slunných snů, mé hravé kotě, jež pohádkou se zdají nám, tys napřáhla se po životě, po životě, jak já jej znám. [127] Tys natáhla tu ručku svoji po malém lístku... za pár let snad to, co nyní na něm stojí, ty budeš musit vytrpět!... A bylo konec mému snění a zanikly mé představy – a z péra v teskném rozechvění se řinuly jen obavy! A každý verš mě hořem schvátil a každý děj vnik’ v srdce mi – vždyť já bych rád tvou cestu zlatil jen sluncem a kryl růžemi!... Sám jakž takž hledím do své zimy a s resignací znám vše nést a nevzdychnu už nad dny svými: ach, zde by měly růže kvést..kvést... Já, vynesl jsem z vlnobití prastarý sic, však dobrý štít: jediná pevná moudrost v žití je v prostém pojmu: žít, jen žít – – než ovšem na hltavé vodě z mé pyšné lodi zbyl jen vrak – 128 ta moudrosť s ostatním je v shodě: mně vše vždy přišlo pozdě tak..tak... Jen pro tebe zas, moje děcko, chci, prosím, žádám slunce svit, jen pro tebe chci mít to všecko, co sám jsem musil pohrobit. A vím, že nebudu ti ani než v prašné cestě věrný stín, jde s tebou, ale neuchrání tě před hořem a tresty vin. Tvé drama, dítě... Býti ženou už to znamená trpěti, nad drahou její zachmuřenou už Osud vyřkl prokletí. Však já je budu s tebou žíti své síly zbytkem, duší svou, jež z očí tvých je povycítí, kde rty tvé třeba nehlesnou. A když z mé hlavy v hloubi země už bude prach a popel jen – tvůj každý povzdech sjede ke mně a zažene můj hluchý sen. 129 Tak v dumání a stesku, muce, v svých vzpomínkách a obavách teď maně spínám chabé ruce a zřím kams v nedostupný prah: Buď kdokoli, ty nezjevenýnezjevený, buď kdekoli tvůj věčný byt – je v žití tom tak málo ceny, však nech to moje dítě žít! 130 OBSAH Strana Prolog5 Dva listy19 Tři podobizny37 Marie Wiltova63 Bez ovoce73 Z vlaku77 List85 Otrokyně otroka95 Idylla105 Umírání109 Epilog125
[131] Knihy J. S. Machara: *Confiteor 1887 *Bez názvu 1889 *Třetí kniha lyriky 1892 Pêle – Mêle 1892 Letní sonety 1891 Zimní sonety 1892 Jarní sonety 1893 Podzimní sonety 1894 *Tristium Vindobona I-XX 1893 *Magdalena 1894
* Nákladem knihtiskárny F. Šimáčka.
E: tb; 2004 [132]