Sonet dedikační.

Josef Svatopluk Machar

Sonet dedikační.
Kdys drobný student z dusné galerie já nadšeně ti tleskával, ty’s hrál vždy reka přímé, hrdé šíje, a mně’s byl každým coulem král. A po letech nás osud svál... Vím, jeviště že celým světem Ti je, a jevištěm svět; život vše Ti dal, co jinak pevně v skoupé pěsti kryje. Proč jméno Tvé jsem k pláňatům těm spjal, jež nacházel já, když jsem najít ždal pár šťastných chvilek v žití, umění – já nevím. Snad že často ve snění svých trpkých hodin u Tebe jsem dlel, vše z duše přál Ti a vše záviděl. [5]