Sonet o nesmrtelnosti.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o nesmrtelnosti.
Umění stárne... marno zapírat... Tím rychlej’, jak čas nyní uhání... Homer je plíseň, Shakespeare naivnosť, chlad, a Byron šediny má na skráni. Klassici Němců nudí k zívání, v čas zemřel Hugo, s Turgeněva spad už taky pel, herbářem zavání polských i ruských romantiků sklad – – Tak to jde dál. Vše má zde dobu svoji, v níž vznese vonný květ svůj do světla. Rostliny stonek pak jen půdu hnojí, když přejde léto, v kterém dokvetla... A celá velkosť, celá sláva jest: mít vůbec jaro a v tom jaře kvést.. 14