Sonet melancholický.

Josef Svatopluk Machar

Sonet melancholický.
Rád v kamna zřím, když uhel řeřavý tam tiše plá,plá jak zlata žhavá směs, a mám ten pocit teskný, dumavý, jak při západu hledět do nebes. A jak bych zvolna cítil u hlavy dech známý – – kdys mne blažíval a kdes – ach, to jsou žen těch známých postavy, ty vlasy jako tenkrát voní dnes... Ó přivřené vy oči milující, ó ramena tak marně rozpínaná, a srdce dobrá a tak zašlapaná, jste zde a zříte v hruď mou zoufající a bez výčitek ruce spínáte a lítostivě hlavou kýváte... 20