Sonet o zimní noci.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o zimní noci.
Ty zimní noci... Ve zpomínkách svých zřím jednu... Cesta krajinou jde cizí; do mrazné tmy jen matně září sníh a v nejasnou mhu v horizontu mizí. V zad pádí tyče s drátů znících přízí, pruh světla letí napřed v kolejích; kostnaté, černé stromy, nahé břízy, – háj jakýs – rýsují se v závějích. Kůň frká... Z nějakého údolu se asi deset žlutých očí dívá, a k nebi ční pár tmavých topolů. Zvuk ponocného rohu táhle splývá s tesklivým vytím psů... kdes ve skále to opětuje echo zoufale... 26