Sonet časový.

Josef Svatopluk Machar

Sonet časový.
Hle, doby pohnuté! Tak rázně, rapidně čas dlouho neřádil už v společnosti lidské; řad pánů velikých v hrob hází nevlídně a smetá ministry a strany politické, v rum tříští mnoho pravd, jež stály solidně, na charakterů pár vrh’ světlo prosaické, fouk’ v bublinky mých snů, jež praskly prabídně, a nechá střízlivět poety idyllické – On s hlavou skloněnou se dlouho hnal as vpřed a ztrnul, když pak v ráz kol sebe upřel hled: Co vlekl ballastů, jež dávno dozrály! – I hodil do škarp je a stanul kratince... teď letí spěšně zas k zastávce do dáli, kde choré století pracuje k hodince... 35