SONET-INTERMEZO

Josef Svatopluk Machar

SONET-INTERMEZO
věru lítost pojímá v tom žáru dusném prokletém i nad ubohým sonetem, jenž u nás jmeno znělky má. Jde v šatě skvosty posetém, ji těžká krajka objímá, je spjatá tuhým korsetem a závoj v obličeji má. Mně jest jí líto. Tu i tam šat, korset její sundavám a nechám ji jen v suknici. A mám ji rád tak kypící, když hopkuje si přede mnou, až se jí bílá ňadra dmou. 17