Ctibor.

Simeon Karel Macháček

Ctibor.
Ctibor jitrem z lože skočí Vybuzený ze sna zlého; Vejde k němu druže jeho, Hrozí se jí jeho oči. Lichotivě před ním stojí V rouchu bílém, číši v rukou. „Co tě, milý, svírá mukou? Proč se lekáš dívky svojí?“ Zděšen Ctibor odhovoří: „V bílém rouchu vedle sebe Stát jsem ve snách viděl tebe, Viděl ku strachu a hoři! Plnou krve místo vína Jsi mi číši podávala, A ta se mi v rukou zňala, Ty jsi sklesla poděšína!“ Dívka nebes pomstu čije, Hrůzu ve svém jeví hledu; „Odpusť, já ti nesla jedu,“ Dí, a sama číši pije. 26