Náhoda.

Simeon Karel Macháček

Náhoda.
Dlouho mračno nebe krylo, Konečně se vyjasnilo Náhodou; Já tu v podvečerní době Na louku mou vyšel sobě Náhodou. Cesta k zahrádce mě vedla, A tam Lidka ještě předla Náhodou; Od země já hlavu zvednul, A hned do očí hlednul Náhodou. Od toho dne ku večeru Na louku se denně beru Náhodou; K zahrádce mě cesta vede, Kdežto Lidka denně přede Náhodou. 176 A tak večerní ta doba Svedla na věky nás oba Náhodou! Nový pro nás domek stojí Po žnich bude Lidka mojí Náhodou! 177