MAREK JUNGMANNOVIPsaní básnířské [7]I mužně tedy nesme, jak sme nesli posud,ten ku příkoří valně zasazený osud.Kdo ve vrtkavém štěstí mysl chová stálou,ten v nezvolných okovách věncuje se chválou.Není-li nad nehodou zvítězení přáno,buď aspoň na porobě statně počínáno.Jest mnohá ztráta naše – po všem není veta!Již bolné jizvy drahná zacelila léta.Jak druhdy srdce naše – nejsou na rozporu,neb konec, co nás různil, fanatiky moru.Již uhašena hlaveň Lojolovy dumy,co z vlasti které zbylé dožírala rumy.Již ostal Žižka mnišské troskotati sborya netřeba se krýti v lesích před Tábory.Ni zvůr se Bílé Hory krví nečervená,jenž za zvolností tekla darmo vycezená.Ni mstivého se hrozí pražské hrady meče,an zástupná jich hrdla vražedlně seče.Tou strastí hynouc vlast se utišiti dala,by sočné brani na se více nepozvala.9Tak dávnem uplynuli oni dnové krutí,nám, potomnímu kmenu, ku zapomenutí.Tak bouře poutichne, vychrlivši hromy,a mladým proutím pučí roztříštěné stromy,buď že jho podmanění naše hněte šíjea vazba politiky vůkol nás se vije.Buď jak buď, aspoň čiňme nehodě své vzdoru,svou příští blahost lépe majíc na pozoru.Vždyť mnohý ukovaný v podzemnici věze,svou chvílí prolomiv se, prchá od řetěze;a s zchudlé ruky pouto samo sebou spadne,co z kraje bývá těžké, opodál je snadné.I smutek pouleví krocen obyčejem.Nuž jména svého hleďme, kteréhož si přejem.Tam od východní strany duch Slávie věje,tam rod se silných vzpíná vštípen od naděje.Tam k Slovanům jest otvor líbezného zření,k jichž nohoum Adriat i Okeán se pění;jichž rádlo labské nivy, onde doňské voře,jichž lodi zjíždí Černé, Seveřské i moře.Co z toho, že nás Teuton tiskne z jedné stranya z druhé bídné žití mezi Otomany.Že outočícím Srbům chrabrá klesla rukaa rozvalena říše krále Svatopluka?10Vždy Rurykovo žezlo nám se nevyrvalo,to násilám tatarským šťastně odolalo.Až podnes stojí Moskva, sídlo starožitné,a Petra velikého hrady nedobytné,jenž ve své vládě drží, statně carujíce,dvou dílů země staré valné polovice.Že ukazům jich kraj náš nepodlehá český,to sluje pronášeti malomyslné stesky.Nech v ouřadě neb v vojště cizokrajan dvoří,nám neodcizí lásky, jaká v srdcích hoří.Z svých statků nebo jmění odplativše berni,vždy ovšem svému jménu dostojíme věrni.Jeť možné dohovění příznivějších časů,kdy ušetřeno bude lépe našich hlasů.Snad skutků prázdná druhdy nezůstanou slova,jež vtipně zomyslila moudrost Šlecerova,an ředitelům našim vejde za ozdobuten jazyk, jehož často donášíno k hrobu,an ti, jenž hánlivě jím zhrdli v jeho mládi,již dospělého sobě oblíbějí rádi.Tak mnozí pacholatům posupně jsou láli,kdy u zdi koli jejich pustotně si hráli;než vidouc čackost, jejich mužství vryté v čele,své mysli zbyvše, jeví srdce ochabělé.11Tak nepomněná věcí vyskytá se cena,tak za cizotu přijde domácnosti směna.Slout Čechy nebude nám žádnou více hanoua z našich krásaviček Slovenky se stanou.Již mnohé vonné růže vně anebo v krajise k chvále naší stkvějí nebo rozkvétají.Jsouť, jenž k nauce schodnou prorazili dráhu,vždy klesavé pověsti zdržujíce váhu,jenž za Dobrovským pěstí nadějného sadu,neb s mízou kochají se v sličném písní skladu,jenž proti hanných Švábů jizlivosti střelečest vlasti s Kopytárem zaštiťují směle.Byť clona nepaměti jména oněch kryla, jimž nejmilejší matkou Slávie kdy byla;jen tebou by mi věčně stála drahocenná,jen tebou má by byla tužba ukojena.Kdo souhlas v sobě tento rovné mysli čije,ten přítelem nám budiž, ten ať s námi žije.(Po prvé otištěno 1814.) 12