POHLED NA VLTAVU.

Pavla Maternová

POHLED NA VLTAVU.
Daleko, daleko na obě strany Vltavy ztrácí se svítivý pás, slunečním zlatem a stříbrem je tkaný, k jihu jak připjatý v nebeský jas. Od jihu v půlnoc jak výkřik se ztrácí, z hrudi, jejž vydala Čechova zem... Kam ten zvuk spěje? A proud kam se kácí? V nevěrném Labi nám zanikne všem. Ba, toho víc, co nám ze země plyne, beze dnů návratu, beze stop ven, co nám kdes vyssají končiny jiné, stále, rok po roce, v den jako den... České to stříbro a české to zlato, role i vinice nejlepší plod –, ach, a co nejvíce každému svato, ty naše duše, ten vlastní náš rod! [9]