SAMOTÁŘ.

Pavla Maternová

SAMOTÁŘ.
Když jarem zkvetou staré akacie, duch samotáře divným kouzlem jat: Jsem sám a sám... Však v prsou srdce bije a zachvívá se... Nerozkvete snad? A mine květen, za ním červen pílí, květ akacií padá k zemi svát, a samotář? Ten tiše hlavu chýlí, to plaché srdce bude dále spát. [62]