I. Ticho, – ani vánek nezachvívá

Rudolf Mayer

I.
Ticho, – ani vánek nezachvívá Ticho, – ani vánek nezachvívá
 Svadlým listem na stromě visícím, Sosna mlčky ku nebi se dívá Slzy tajíc v oku ve truchlícím. Po zemi je pusto, – suché listí Jenom leží na trávě chřadnoucí, Krahuj jen, se nesa po kořisti Letí zticha, jako smrt vanoucí. Mlha po nebi se rozloživši Už i na zem dřímající padá, Smutnou rouškou hory zahalivši Nyní tiše dolinu opřádá. [60] Nikde hvězda žádná nevychází, I světélko v bařině zhasíná – Všechno vždy v truchlejší noc zachází A mou duši k žalu připomíná. Což by lidská duše neztruchlelaneztruchlela, Když tak trudno, mrtvo na té planí, – Jak by láska boží povymřela A s ní naděj vše a smilování! 61

Kniha Básně (1873)
Autor Rudolf Mayer