VI. POLKA.

VI.
POLKA.
Pod okny zvučí polka, ji hraje flašinet, – ó darmo, milá holka, tě hledá chmurný hled. Kdys při té polky zvuku jsem letěl s tebou v sál, plam lásky ve rozpuku nám v mladých srdcích plál. Však tys mi zašla s očíočí, když zašel masopust, – dál svět se nudně točí a je tak děsně pust. Je léto a je parno, dál hraje kolovrat – ó je to nyní marno na tebe vzpomínat. Zda navrátí se jednou zas tentýž plesů čas – a zda mé oči shlédnou tam také tebe zas? 59 Ó jak jsme při kvapíku tak sobě žili jen – teď hudba stichla – v mžiku zas rána na buben – a dál to létlo v zmatku – ah, hořko vzpomínat, ó ustaň kolovrátkukolovrátku, ať vzpomínkám lze spát! 60