MELANCHOLIE.

Karel Mašek

MELANCHOLIE.
Jdou radosti, strast za nimi se řítí a stesk a touha duši v pouta spíná a srdce krev svou dává tomu žití – a zapomíná. Hle, co vše kdysi oplakalo v hoři a pro co nadšení mu plálo ryzí! Čas klidně jde a hrob i pomník sboří a vše Ti cizí. Jen časem vzpomene Ti sen tak mnohý, čím tobě kdysi kvetli zašlí dnové – pak pláčem pro ty opuštěné bohybohy, zas vraždíš nové. 34