OČI.

Karel Mašek

OČI.
Ty hnědé oči Tvé – to propastí je pár kdes v lesním zátiší, v nichž srdce bludné tone, v nich teplo vábivé i sžíravý je žár, taj temný, hluboký sní ve dvojici oné. A nad nimi se tmí stín tmavých, dlouhých řas pod černým obočím ve snědých slujích čela, chtě světu zatajit i radostný jich jas i slzu nezvyklou, jež na líc skanout chtěla. A přízeň přec či hněv a soustrast nebo cit z nich svede paprsky, z nichž každý vše to zradí, ret přísně sevřený co hodlal potlačit, co v duše jasný klid ti snové snesli mladí. Ó hnědý onen žár tam v taji hlubin těch o blahu největším a lásce chová zvěsti, v nich celý hoří ráj – v tvých očí propastech, má svatá vidino, v nichž hyne moje štěstí. – 49