VZPOMÍNKA.

Karel Mašek

VZPOMÍNKA.
Dech jara zval mne k toulce snivé – ó jasně vzpomínám těch chvil, kdy v touze teskné, opojivé jsem pod jabloně zabloudil. Ty stromy plály mořem růží a nad nimi sbor zářil hvězd – v té chvíli proč se srdce úží, proč náhle v něm tak divně jest? A kolem vše tak jiné, jiné, tak svaté, jako nikdy dřív... A náhle z duše píseň plyne, cit rozvíjí se v květu div. Ó velká chvíle sladké tíže, kdy první básní chví se ret, kdy samota tě kouzlem víže a marnivostí láká svět... A v žití zhynou snové marní – a pozdě, v stesku velikém, zříš, že jen v jedné noci jarní tvé srdce bylo básníkem. 63