CESTA PŘES HROBY.

Karel Mašek

CESTA PŘES HROBY.
Na spustlém hřbitově, kde chudý kostel bílý do houšti jasanů se nízkou lodí chýlí, u staré zvonice, jež střechou k zemi sahá a skrývá stínem svým hrob chudý samovraha – lid v plotě jedlovém vchod proklestil si nízký a z polí přes hroby se vrací do své vísky. Hrob nový často zřít, blíž u chrámu, tam stranou; však zde se chodí dál, cestou již ušlapanou, tak blíže do vsi je; řad křížů zmizel celý a kdo v těch hrobech spí, to dávno zapomněli. Dle staré sudby tak lid, jenž se nový rodí, přes předků minulost k svým novým cílům chodí. 68