STARÉ ŽENY.

Karel Mašek

STARÉ ŽENY.
Mám staré ženy rád, ty staré, chudé ženy, ty scvrklé, šedivé, se spoustou vrásek v lících, jež v sešlých šatech zřím se šourat po ulicích, či v chrámě na schodech u chladné sedat stěny. Jsou všude obtížny a zbytečny jsou stále, jdou tedy v kostely se modlit, za zemřelé, za svoji minulost, za svoje žití celé, i za to děkovat, že mohou trpět dále. Jdou stářím shrbeny, jich krok je kolísavý, div tělo vychudlé se nerozpadne málem, jsou samy, samy tak, jdou v odříkání stálém, jen trochu vzpomínek kol staré létá hlavy. Ó mnoho trpěly v tom bouřném žití spěchu, ó mnoho toužily a vše jim bylo vzato, po marných nadějích jim osud nechal za to jen trochu bolesti a trochu toho dechu. Ó jak jste smutny tak, když jdete mezi námi, ó jak jste trpěly, vy panny, matky, báby! Mám staré ženy rád, mne vždycky k nim to vábí, že chudé, smutné jsou, tak staré a tak samy. 69