XII. S časem se srdce mé sváří,

Karel Mašek

XII.
S časem se srdce mé sváří,
S časem se srdce mé sváří,
bojí se smrti a stáří – oh, přijdou záhy tak! Mládí a krása zhyne, Ty dáš své srdce jiné – co bude se mnou pak?
Z duše Ti vzpomínka zmizí, jako dřív budu Ti cizí, ba, musí se tak stát... Ale já na to scestíscestí, kde mne dřív klamalo štěstíštěstí, už neumím se dát. Z všeho pak nejvíc mne raní, žes to snad nevěděl aniani, jak velká je láska má, myslíš, že též srdce moje tak snadno jak na jiné boje na Tebe zapomíná....zapomíná... 40