Sen

Emanuel Miřiovský

Sen
Už mnozí o snech, o viděních psali, a zdá se to být zvukem hudby všední, kdy básník sáhne do strun rozespalý a slovem živým navrací se ke dni. Ach bože sen! – to zní tak trochu k smíchu a věk náš nerad poslouchá ty tóny; jest lahodnější jemu píseň hříchu a bujná melodije jako zvony, když rozzvučí se k veselému sňatku. A mně se zdálo, – už mi vázne slovo – že pochovali domovinu matku a pošlapali srdce vlastencovo. To zní tak divně, nejde pánům k duhu a chce se spát jak po probdělé noci; ta píseň sluší ňadrům bídných sluhů, co berou sobě domov ku pomoci, pak píseň domovskou a smutek k tomu, snad elegii nebo slzy lhané. Ó znám to vše, a půjdu raděj’ domů, 15 než vášní zloby hlava moje vzplane. Vy páni století! – Vám slza vodou slove a povzdech za vlast prken komedijí, a kdy se národ v žití vrací nové, se břich váš smíchem otrhanců svijí. Vy lůzo století! – – A kdysi zdálo mně se, že hanbu svrhnul národ zotročilý, rezavou šavli vzal a láskou spilý v náruči měkkou sklonil svobodě se a prolil krev a nelekal se smrti a padnuv k zemi pomodlil se za ty, kdož vlast mu drahou bídnou rukou drtí a z krásné ženy učinili hnáty i kostru vyzáblou a červy rozedranou. Nuž lůzo zpanštělá! – To sen můj, k smíchu věru, – však až vám domy nad hlavami vzplanou, pak těžko bude běžet pro sekeru a pustit ji – snad nade hlavou naší? Ó hanba pánové! věk naučil nás tomu, že, kdy se plamen nad sousedem snáší, my půjdem hájit svého zase domu. To se mi zdálo – byl to sen tak krátký a všední, zdlouhavý – měl radš jsem bdíti... 16 Já viděl pohřeb zubožené matky a z rakve vstala mžikem barrikáda; nám v srdcích rozžehla se láska mladá a z hrobu vstalo v slávě živobytí... 17
Básně v knize Básně 1:
  1. Nemluvně k prsoum matčiným
  2. Ty vlasti má
  3. Stověžatá Praho!
  4. Kdo?
  5. Z volných písní
  6. Mraky
  7. Sen
  8. Trpícím
  9. Naše řeky
  10. Vlastencům
  11. Ze semináře
  12. Žádaný pohřeb
  13. Na věži
  14. Romance
  15. Památný muž
  16. Svatý
  17. Všední verše
  18. Za tři léta
  19. Co to, bože, bude?
  20. Návrat
  21. U krbu
  22. Se zvonice truchle
  23. Plácneme si, táto?
  24. Do půl roka
  25. Pod jedlí
  26. Kytka
  27. Děvčátko zimou třese se
  28. Starý hrob
  29. Námluvy
  30. I Ta píseň má se přepodivně skládá:
  31. II Utíká voda na kolo,
  32. III Ta moje láska do srdce
  33. IV Je mi k pláči, zřím-li na tebe:
  34. V Já bojoval jsem s pýchou tvou
  35. VI Má růžičko, jsi uvadlá
  36. VII Jdi do kostela, v kostele
  37. VIII Byli jsme dvě malé děti,
  38. IX Hleď, hochu, dívce do oka
  39. X My jsme šli tenkrát po cestě
  40. XI Ty nejsi perla, ty jsi víc,
  41. XII Držel jsem tě ve náruči,
  42. XIII Ty’s jako anděl z blankytu
  43. XIV Já četl knihu; stálo v ní
  44. XV Já chtěl být hvězdářem:
  45. XVI Škoda těch tvých krásných očí,
  46. XVII To ty jsi nebyla!
  47. XVIII Zapadá slunce za horu
  48. XIX Pan páter při mši z breviáře
  49. XX Oj, moje lásko, poraněný oři,
  50. XXI Já četl jsem ti na čele,
  51. XXII Mých slzí řeky padaly
  52. XXIII Vítr krajem pláče,
  53. XXIV Na hoře bílý kostel,
  54. XXV Umíráček zvoní,
  55. XXVI Však už tu píseň dohráli,
  56. XXVII Já jsem jak cikán ve světě
  57. XXVIII Neptej se na to, má milá,
  58. XXIX Já probděl jsem noc divokou,
  59. XXX Já hrál jsem šachy v životě,
  60. XXXI Když odcházel jsem v cizinu,
  61. XXXII Modlila jsi se zdrávas,
  62. XXXIII Mám lásky mnoho v ňadrech svých,
  63. XXXIV Neptejte se, lidé dobří,
  64. XXXV O kvěť, o kvěť mi, růže,
  65. Za soumraku
  66. Před bojem
  67. Sylvestrová noc
  68. U její mrtvoly
  69. Já smál jsem se a ty jsi plakala
  70. Otevřte brány!
  71. ***
  72. Dejte mi prapor
  73. Ten pravým jenom prorokem