Anemone triloba.

Emanuel Miřiovský

Anemone triloba.
1.
Vypučelas mi tak krásně, růže moje na potoce, jak myšlenka básníkova v nejpěknější písně sloce. Šťasten, kdo se stopiť může v krásy písní opěvané, šťastnější však, komu růže na záňadří touhou vzplane. 2.
Zbylo mi tak málo, málo z rozkošného lásky jara, a mé srdce postonává, a má mysl už je stará. Vrásky sem a vrásky všude, jenom to mé srdce v těle, jako tenkrát, když je tiskla’s k tomu svému osiřelé. 120 3.
Smutná jeseň. ZaletáteZaletáte, lašťovice, v moje kraje, čekám, čekám na váš návrat, a srdce mi touhou hraje. Odlétly jste, přiletíte, jen co jaro porozkvete; zdaž i jaro lásky mojí do srdce mi zanesete? 121
Básně v knize Básně 2 (in Spisy Emanuela Miřiovského):
  1. Bratr Jan Augusta na Křivoklátě.
  2. Zpěvák beze slov.
  3. Růže severní.
  4. Královna.
  5. Nevěsta.
  6. Legenda.
  7. Kamarádi.
  8. Ze šalandy.
  9. Vesnická idyla.
  10. Ze vsi.
  11. V horách.
  12. Z potulného života.
  13. Jakub.
  14. Chaloupka.
  15. Elegie.
  16. Pouť.
  17. Podzimní elegie.
  18. O samotě.
  19. V dýmu.
  20. Píseň.
  21. Vy moje hvězdy, moje oči krásné!
  22. Anemone triloba.
  23. Podzimní.
  24. V cizině.
  25. Vánoční.
  26. U kolébky svého synáčka.
  27. U hřbitovního světýlka.
  28. Naší mládeži.
  29. Zimní projížďka.
  30. Oj, buďme lidmi!
  31. Památce mistra Jana Husi.
  32. PROSLOV k divadelnímu představení v předvečer slavnosti Žižkovy, odbývané dne 25. a 26. srpna 1877 v Táboře.
  33. Přírodě.
  34. Památce Calderonově.