Vánoční.

Emanuel Miřiovský

Vánoční.
1.
V sněhu všecka ponořena dříme naše vesnička, a všem lidem dobré vůle spánek sedá na víčka. Štědrá ruka kolem žehná a všem něco udílí: dětem kouzlo her a písní a nám štěstí na chvíli. Však až ráno zimní slunce ukáže se poznovu, uloží se hry i štěstí sněhového do rovu. 2.
Darmo pátrám po nebesích dychtivýma zrakoma: Zaplaň, zahoř ve své kráse, vánoční ty hvězdo má! 127 Darmo srdce touhou hraje do daleké výšiny, není ve tmách zimy bludné záblesk ani jediný. Jen tam v dálce zpomínek mých jiskra sotva poznaná, a ta shasne v nepaměti beze stopy do rána. 3.
Po horách a po dolinách, bludivá a nestálá, umírajíc duše česká po světě se toulala. Vichrem, bouří zasypána spěla již své smrti vstříc, řítilo se se skal na ni ran a šípů na tisíc. Vánoční v tom vzešla hvězda plna lásky, útěchy, a to zimní světlo spásy zazářilo na Čechy! 128
Básně v knize Básně 2 (in Spisy Emanuela Miřiovského):
  1. Bratr Jan Augusta na Křivoklátě.
  2. Zpěvák beze slov.
  3. Růže severní.
  4. Královna.
  5. Nevěsta.
  6. Legenda.
  7. Kamarádi.
  8. Ze šalandy.
  9. Vesnická idyla.
  10. Ze vsi.
  11. V horách.
  12. Z potulného života.
  13. Jakub.
  14. Chaloupka.
  15. Elegie.
  16. Pouť.
  17. Podzimní elegie.
  18. O samotě.
  19. V dýmu.
  20. Píseň.
  21. Vy moje hvězdy, moje oči krásné!
  22. Anemone triloba.
  23. Podzimní.
  24. V cizině.
  25. Vánoční.
  26. U kolébky svého synáčka.
  27. U hřbitovního světýlka.
  28. Naší mládeži.
  29. Zimní projížďka.
  30. Oj, buďme lidmi!
  31. Památce mistra Jana Husi.
  32. PROSLOV k divadelnímu představení v předvečer slavnosti Žižkovy, odbývané dne 25. a 26. srpna 1877 v Táboře.
  33. Přírodě.
  34. Památce Calderonově.