U hřbitovního světýlka.

Emanuel Miřiovský

U hřbitovního světýlka.
Ty duchu rovnosti! – Zde tobě sídla a svorné stany osud lidstva staví; zde rozpni do kola svá šedá křídla a zpěv tvůj zavzniž mezi hroby lkavý. Hle, obec mrtvých! Dávné děti tvoje, jež s jediným jsi poslal údělem v labyrint světa, aby z toho boje, jejž svedou v mžiku žití nad tělem, vítězi vyšli v triumfu svých činů! A kolik jich tu dříme v země klínu, jimž tento úděl snem byl plným lesku i záře čarovné a nadějí, jimž z rozběhů a vzdušných ideí jen něco pláče zůstalo a stesku? Jen mrtvá z bojů titanských jsou těla, a krev, jež druhdy vášní rozkypěla, teď ustydlá se řadí kolem hnátů – kde skutek lidský, hodný poëmatu?... 133
Básně v knize Básně 2 (in Spisy Emanuela Miřiovského):
  1. Bratr Jan Augusta na Křivoklátě.
  2. Zpěvák beze slov.
  3. Růže severní.
  4. Královna.
  5. Nevěsta.
  6. Legenda.
  7. Kamarádi.
  8. Ze šalandy.
  9. Vesnická idyla.
  10. Ze vsi.
  11. V horách.
  12. Z potulného života.
  13. Jakub.
  14. Chaloupka.
  15. Elegie.
  16. Pouť.
  17. Podzimní elegie.
  18. O samotě.
  19. V dýmu.
  20. Píseň.
  21. Vy moje hvězdy, moje oči krásné!
  22. Anemone triloba.
  23. Podzimní.
  24. V cizině.
  25. Vánoční.
  26. U kolébky svého synáčka.
  27. U hřbitovního světýlka.
  28. Naší mládeži.
  29. Zimní projížďka.
  30. Oj, buďme lidmi!
  31. Památce mistra Jana Husi.
  32. PROSLOV k divadelnímu představení v předvečer slavnosti Žižkovy, odbývané dne 25. a 26. srpna 1877 v Táboře.
  33. Přírodě.
  34. Památce Calderonově.