Labuť.

František Chládek

Labuť.
Po vodní tam po hladině pluje labuť milostná – rozléhá se po pustině píseň její žalostná. Stojí bílá skála v moři, na ní kvete zlatý máj; lká tu krásná labuť v hoři: „Skálo, skálo, půjč mi ráj!“ Bez pohnutí dlela skála, labuť slyšet nechtěla – májem květným stráň jí plála, pyšně v moře hleděla. Vzdychá, zpívá, slzy roní labuť bílá, spanilá – hlava se jí k ňadru kloní, prchá duše unylá. – Letí k čarné skále směle, už je v ráji nahoře – zatím tělo stříbroskvělé klesá, klesá do moře. 49