Resurrexi.

Emanuel Miřiovský

Resurrexi.
Již chystali mi dřevěný byt v zemi, již slzami se leskly brvy vaše, již na rtech třásly se vám otčenáše – a mně umíral v líci úsměv němý; tu cítil jsem dech lásky smysly všemi, jak v bytosť jednu srostla srdce naše, tvé, moje, synáčkovo – anděl žití plaše v tom zatřepetal křídly nade zděmi... A byl jsem zachován! Sem, sem, k mým ňadrům blíže, synáčku můj a šlechetná ty ženo, k nimž nový život šťastnější mne víže! Ostatní svět ať kol se motá, točí! Mně zbylo z něho jen tvé sladké jméno a lásky poklad v plápolu tvých očí!