Z jara.

Emanuel Miřiovský

Z jara.
Ještě zima po horách se mátla, má-li jaro pustiť do dolíčka, ale potok pod sněhem už žvatlá, zelená se půda od sluníčka, v hrdélečku zlatou píseň nesa letí skřivan modrá na nebesa. Pučí poupě v roztaveném ledu, ze sněhu se kapradina tlačí, všecko spěchá slunci do pohledu, jeho záře všem jim sotva stačí. Z chat vyběhlo hejno drobných dětí, v jedné písni, v jedné svorné notě počalo to všude housť a pěti, že je po zimě a její psotě. Ba i dědek pro bábu i sebe dvě stoličky vynes’ na zápraží; dívají se oba v modré nebe a chvílemi šepcí: Jak to blaží!... Měla bys jen ty, má duše, mříti, když se zelená vše na pažiti, měla ty bys spáti jediná, když ta jarní bije hodina? 92
Básně v knize Nové básně (in Spisy Emanuela Miřiovského, svazek 3):
  1. S pánem Bohem!
  2. U lesa.
  3. U mlýna.
  4. U jiného mlýna.
  5. Skalní král.
  6. V lesích lužnických.
  7. Cestou.
  8. Zvoní klekání.
  9. Ve vlaku.
  10. Na moři.
  11. Před bouří.
  12. V cizině.
  13. V klášteře.
  14. U hnízda.
  15. Za deště.
  16. Za bouřky.
  17. Vesnička hoří.
  18. Slepý žebrák vypravuje:
  19. Na zříceninách hradu.
  20. Boží muka.
  21. Na vrcholku hory.
  22. Naše víska v chudobné hor skrejši
  23. Černá hodinka.
  24. Na vorech.
  25. Petr.
  26. Ballada o mlýně.
  27. Odvedený.
  28. Staročeská romance.
  29. Sami.
  30. Resurrexi.
  31. Jarní.
  32. Z jara.
  33. Jarní naděje.
  34. List člověka, který včera umřel.
  35. Elegie.
  36. O vánocích.
  37. Soucit.
  38. Vlasti.
  39. Na Sněžce.
  40. Šumavě.
  41. Pražské zvony.
  42. Mrtvola zimního krále.
  43. Prapor.
  44. Naše řeč.