V lagunách.

Otakar Mokrý

V lagunách.
Snivý cinkot mandoliny ssaje vlna unylá, s arkýře se plachým stínem chýlí hebká mantila. Hedváb šustí – temnou clonou kývá ruka bělostná, přes mramor se perly zvukem snují slova milostná. 31 Srší jiskrou blyskotavou, kanou v duši rozňatou jako s vesla zlaté kapky ve lagunu hvězdnatou. Má gondole – černá rakev, clona – příkrov spuchřelý, a vln šplíchot – mluva ze sna těch, co dávno zemřeli. ZhavéŽhavé moře výspy Lidu líbá vášní neskojnou, v mrtvém vedru akácie sní tam vůní opojnou. Hvězdy sypou žhavé jiskry na Rialta zimný práh, na němž švarná Venécie dříme jako na marách. Mrtva... spí bez diademu – zpěv můj v lagun jezeře slétá kvítkem imortelky jí ve vlhké kadeře. 32