Ó nehleď v tvář mi...

Otakar Mokrý

Ó nehleď v tvář mi...
Ó nehleď v tvář mi, bledých květů plnou, jež vypučely z duše hlubiny, jak valné vody nepohnuté vlnou své smutné líce vroubí lekníny. Nevrhej jiskru v teskných očí řasy, bys ozářila srdce záhyby, zděsí tě obraz oloupený krásy, bez věnců idól – nech si pochyby! 64