JIŽ SVITÁ.

Otakar Mokrý

JIŽ SVITÁ.
Již svitá, svitá! – Obzor zasmušilý růžemi poset; v červánkovém rdění, zas ptačí sbory sladkou něhou kvílí a vonné květy v luzném ševelení korunky zlaté družně k sobě chýlí, ve slunném jasu lehýnce se chvějí, sen vlahé noci sobě vyprávějí. Vltava jará v ranním procitání, pod šumných borů skaboněným svahem vesele chvatí luhem, skalní strání a vítá pod svým perlotkaným prahem, Otavy brody, k nimž se v usmívání Blanice sklání v políbení vlahém, co zatím teskně družka odloučená, Lužnice, nivou přeubohou stená. Již svitá, svitá mlžným nad obzorem, ty věčně chmurný, jihočeský kraji! Co tajilo se ve tvém nitru chorém, co duholesklou bylo jenom bájí, 60 procitá k žití... luhem švarným, borem veselé zvuky již se ozývají, jak včelek bzukot v paprskovém jasu – kéž věstí tobě vykoupení, spásu!...
Básně v knize Dumy a legendy:
  1. V BASILICE SV. PETRA.
  2. FONTANA DI TREVI.
  3. V KATAKOMBÁCH.
  4. COLUMBARIUM.
  5. FORUM.
  6. KONCIL.
  7. POUŤ KOSTNICÍ.
  8. PŘI LAMPĚ.
  9. ZIMNÍ DUMA.
  10. ŠKEBLE.
  11. RACEK.
  12. MNICH.
  13. Z MOŘE.
  14. NA ADRII.
  15. RORATE.
  16. KVĚTNÁ NEDĚLE.
  17. U TROCNOVA.
  18. SVOBODNÝM HORÁM.
  19. POZDRAV VLTAVĚ.
  20. HVOZD.
  21. JIŽ SVITÁ.
  22. RODNÉMU KRAJI.
  23. POPELKA.
  24. V KRAJ POBRATIMŮ.
  25. SCALA SANTA.
  26. DOMINE, QUO VADIS?
  27. SVATÉHO PAVLA POSLEDNÍ CESTA.
  28. RŮŽE.
  29. PROČ KRISTUS PLAKAL...