Vítr.

Otakar Mokrý

Vítr.
Ten vítr hučí venku a běsně burácí – v něm duše jako stéblo se zmítá, potácí. – Zda novou spoustu vnese? – zda obzor očistí? – zda požehnání vduje? – zda kletbou zasvistí? Tou bědnou zemí českou zlá skučí vichřice – zalétá v každou chatku divoká vánice. – – Až retem jejím v humně se pleva oddělí, – dejž Bůh, když jenom přehouš zrn zlatých zbude-li. 41