Oddech.

Josef Krasoslav Chmelenský

Oddech.
Když v mých vénách bujněji krev hrála, Roznícená ohněm radosti, Když mé trudem spiaté vnitřnosti Zloba ve dví roztrhnout se zdála; Když zas na mne naděje se smála Vzhledem blahahojné klidnosti, A má duše v lůno milosti Cit svůj směle vyliti se bála: Toužil jsem po příteli, an semnou Upřímněby zvolil dělit strast, Živil pochodeň naděje temnou, Neprchal, když hruď mou hryže strast; A hlehle, Bůh mou vyslech’ prosbu jemnou – Vše v Tvá ňadra bylo volno klást. 27