Jeskyně.

Jeskyně. Ludovíce.
Líbí, Ludovíko milá! Má se tobě jeskyně? Rádaby jsi tam v té byla, O níž jsem pěl, krajině? – SlyšSlyš, jak šumně plyne řeka, Již povějky krásí loď, Josefína na nás čeká – Ludovíko, s námi pojď! Rychle obtoč kvítím spánky, Já se k veslu postavím; Arci jsou tam dva jen stánky – Třetí ale vystavím. S hrdla sněžného svůj pásek, S těla světské šaty shoď; Vrtkavé je štěstí lásek – Ludovíko, s námi pojď! 88 Zříš tam v modru báň se stkvíti? Tam vzdy oheň Vesty plá, V modlitbě tam budem dlíti – Josefína, ty a já. V černé roucho oblečená Budeš slouti Boží choť, Vůkol od rolníků ctěná – Ludovíko, s námi pojď! Celý rok tam růže kvetou, Obrazové lící Tvých; Tam se vínky ctnosti pletou,pletou Rukou děvčat nevinných. Mníš snad na milosti vnady? Jen tu vášeň hrdě skroť! Přátelství jen nezná zrady; Ludovíko, s námi pojď! Rychle, rychle podej rámě, Dlouho nerozmejšlej se! Pevně co na bratra na mne Ti se spolehnouti lze. 89 Josefína dráhou pestrou Života Tě doprovoď; Věř, že její budeš sestrou – Ludovíko, s námi pojď! Večír někdy Filomély Dumy budem slúchati, Někdy vroucně k Stvořiteli Ze žaltáře zpívati. Patříš na svět zpátky bolně? Všecku svoji sílu sroť; Tam oddechneš sobě volně – Ludovíko, s námi pojď! Žíti jako Cherubové V svatém budem pokoji; Čistí budou naši snové, Jako voda ve zdroji. A nit až mně Sudka ztenčí, Charona připluje loď: Která zbude, ji ověnčí – Ludovíko, s námi pojď! 90